Emoce

Potlačování emocí

Emoce zná každý z nás, jsou součástí našeho každodenního života, ať už je to strach, lítost, smutek, radost, nenávist, láska.. Jsou to pocity příjemné, ale i nepříjemné. Emoce není dobré potlačovat, což většina lidí stále dělá a ani si to neuvědomují, jsme tak zvyklí, naučení. Už od dětství nás učili, nebreč, jsi velká holka, nebo vám v dětství někdo ublížil a vy jste to nechali tak, může to být v dětství, partnerství, v minulých životech...ale naše tělo je tak dokonalé a vše co se nám děje, každá potlačená emoce se ukládá v našem těle, jako energie a my zapomínáme na věci, které se nám staly již dávno, ale naše tělo ne a čím déle potlačujeme emoci, mohou se na ni nabalovat další a další emoce, blokují nám v proudění čisté energie naším tělem a časem způsobí i nemoc a nejen nemoc, dějí se nám zvláštní věci, přitahujeme stále stejné lidi, máme ,,smůlu,, na partnery..někdy stojíme na místě, nic nového se nám neděje, jen přežíváme, bez radosti.

A teď si představte, že takových potlačených emocí máme ve svém životě např.5 a ani si nepamatujeme co se kdy stalo a tomu se říká energetické bloky, které brání nové energii volně proudit a brání nám ve šťastném životu, jsme nemocní, nešťastní...

Jak poznáme, že v nás je potlačená emoce? 
- Přitahujeme stále stejné lidi.
- Nic nového se nám neděje.
- Zdá se nám, že se motáme v kruhu.
- Jsme nemocní.

Jak z toho ven?

Pozorovat, koho do svého života přitahujeme a vnímat co nám na druhých vadí, pokud máme na druhého vztek, je dobré rozuzlit tu situaci, protože ten vztek je náš a někde vznikl. Hlavně ten vztek nedržte v sobě, nemusíte nadávat přímo tomu člověku, ale sami si zakřičet, prostě tu zlost pustit a odpustit dotyčnému i sobě.

Pokud si neporadíme sami, je dobré vyhledat odborníka, protože pokud máme emoce z dětství, někdy i z minulých životů, sami si těžko pomůžeme, k tomu jsou dobré konstalace, kdy se terapeaut napojí na vaší duši a vede vás k pochopení události, která se vám stala v dávné minulosti a brání vám ke šťastnému životu.

Nejlepší cesta ke šťastnému životu je, nepotlačovat emoce, ale vnímat je a jít do nich, nebát se jich, jsme to stále my a naše emoce, naše tělo. Pokud vnímáme nějakou emoci, najednou jste smutní a nevíte proč, nebo máte strach a nevíte proč..., jděte do ní, jděte do té emoce, ptejte se sami sebe, hledejte kdy se vám tato emoce objevila poprvé...dávejte si otázky.

Pochopením emoce a situace, která s ní byla spojena se vše postupně uvolní, energie zase bude volně proudit a uvidíte jaké zázraky se vám budou dít.

Odpouštějte nejen těm, kdo vám ublížili, ale hlavně sami sobě, vy jste ta nejdůležitější osoba ve svém životě, nikdo jiný.

Pracujte na sobě.

Žít v pravdě, upřímnosti hlavně sám k sobě, k ostatním.. pokud jsme naštvaní, tu naštvanost pustit ven, buďte upřímní, nemusíte říkat ostatním jen to, co chtějí slyšet, říkejte to, co cítíte. Každý nám nastavuje zrcadlo. Pokud jste smutní, plačte, pusťte to ven, dovolte si plakat. Pokud jste šťastní, smějte se. Dělejte vše, co cítíte. Můžeme v životě úplně vše, jen nesmíme nikomu ublížit a také za vše si neseme zodpovědnost. Největší učitelé jsou ti, kdo nás štvou, kteří nás rozčilují, protože svým způsobem nám ukazují nás samotné, co máme uvnitř. Vím, že je to pro někoho stále ještě těžké k pochopení, ale všichni jsme propojeni a všichni jsme svým způsobem jedno, nikdo není lepší ani horší, všichni jsme si stejně rovni a všichni si zasloužíme být šťastni.

Vše nás vede zpátky ke svému pravému Já, ke svému srdci, Duši.